Po prvních čtyřech jarních zápasech, které přinesly čtyři body, se ještě nedalo tušit, co nás čeká. No nedalo... Nedalo, pokud by člověk věřil tu slovům o štěstíčku či smůle, tu výmluvám na špatný terén či soupeře, co betonuje...
Ale ono by se dalo na zápasy podívat i jiným pohledem – a to pak třeba člověk zjistí, že (sakra, zas ta moje maturitní stužka) všechno je jinak. V Brně sice hrajeme krásný házenkářský zámek kolem vápna – ale s nulovou efektivitou. Do vápna se nedokážeme probít a střely z dálky byly za zápas dvě? Pravda, za stavu 1:0 jsme orazítkovali tyč, tam chyběl kousek. Následoval domácí zápas s betonárnou Národní Žižkov. Že to zavřou bylo jasné, že jejich destrukci bude terén vyhovovat – bylo taky jasné. Že se za celý zápas dostaneme do jedné pološance – a soupeř do tří tutovek, navíc mu sudí nepískne penaltu – to tušil asi jen velký pesimista. Slavie? My úvodní tlak, ve kterém jsme nevyužili tutovku Lukiho a šanci Davida. Soupeř po jedné hlavičce otevřel skóre, jednu další zahodil. Že jsme prohráli s nejlepším týmem ligy jen 1:0 a že to byl defacto remízový zápas? No z mého pohledu od lajny hrála Slavia kulové a my promarnili jedinečnou příležitost být první, kdo tam vyhraje. První minuty skvělé, pak jsme hru dopředu zcela opustili... Proč?
Čtvrtý zápas jara přinesl první plný bodový zisk. Naše hra pořád taková jalová, v první půli jeden větší závar, jedna rána z dálky, ve druhé náš gól – taková pološmudla, polovlastenec. Všichni mluvili o tom, že utkání nebylo na krásu, ale konečně jsme dali gól a vyhráli – a to nás nakopne do dalších zápasů. A kopanec přišel – ale asi úplně jiný, než ve který všichni doufali. Příbram – tým balancující kousek nad sestupovými vodami, každý bod dobrý. Tým, který má ve svém středu prcka Huňu, co paradoxně vede tabulku střelců ligy (a nám dá góla hlavou). Poločas hrajem profesorsky na 0:0, domácí se nepouští do žádných větších akcí, nikdo nečekal, co nám připraví druhá půle. Střílíme druhý jarní gól a zdá se, že nemůžeme prohrát. Jenže po naší brance se na hřiště dostavila dvě úplně jiná mužstva – to příbramské začalo běhat a hrát ve snaze se zápasem něco dělat, to naše si vybralo volno ve snaze domácím jejich práci usnadnit. A povedlo se – po tragické a ostudné půlhodině jsme odjížděli z třetího jarního zápasu bez bodu. Toto neušlo pozornosti majitele a vyhlásil nutnost v domácím zápase vyhrát, zlepšit výkon a navíc pokutou pro hráče mělo být zaplacení vstupného divákům.
Každá divadelní hra má své finále – a já se děsím toho, co nás ještě čeká – pokud včerejší představení na Bazalech tímto finálem nebylo. Avizovaný krok vstupného zdarma a skutečnost, jak si lidé odnášeli vstupenky z fanshopu, dávaly už v týdnu tušit, jak to bude na Bazalech vypadat. Najednou zase kolem nás seděli úplně neznámí lidé – kteří se po třetí brance v naší síti zvedli a odešli. O tom, jak uměli týmu pomoct a zafandit není třeba polemizovat. Řada z nich ale vrazila novinářům kudlu do zad – vzali na fotbal i své děti. Naštěstí novináři sedávají na včera tak ze čtvrtiny zaplněné tribuně (z větší části údajně vyprodaná permanentkářům), takže můžeme doufat, že tito tuto politování hodnou skutečnost nezaznamenali a dál budou moci šířit své bludy o nebezpečnosti našich stadionů. Ale to je zas úplně jiná pohádka, pojďme raději zpět k Baníku.
I když byly tribuny zaplněné víc než v předchozích zápasech, stál support celkem za houno. I když Mario před zápasem v rozhovorech tvrdil, jak nás může přijít 18 tisíc a že po Příbrami byl tým zdravě naštvaný a chtěl hrát hned v neděli – na hřišti to vůbec vidět nebylo. První půle – pěší fotbal, jen Rajtymu asi v šatně zapoměli říct, ať se na druhý rychlostní stupeň vykašle. A tak nemohlo být překvapením to, co svítilo na tabuli v poločase – 0:1. Stačil jeden rychlý brejk hostí po našem rohu... Hned zkraje poločasu Zehi vyrovnal a někteří naivní si snad mohli myslet, že se nadechujeme k obratu zápasu. Naši snahu rychle po vyrovnání utnul hodně nesmyslným faulem Dan Tchuř a Horváth se z penalty nemýlil. Ještě jednou mohl Zehi vyrovnat – ale totálně selhal v pozici sám na pětce, míč proti noze. Pak přišel náš tradiční jarní gól – centr zkraje na malé vápno a borec v chumlu mezi našima pohodlně skóruje. Vrcholem zmaru pak byla poslední branka, kdy šli plzeňští ve dvou snad proti pětici našich. Borec potáhnul až k brankové čáře, přes Pavlíka odcentroval pod sebe do hloubi vápna, odkud nabíhající Kolář pohodlně skóroval. Někdy mezi těmito okamžiky proběhla světelnou tabulí informace o počtu diváků – a to už asi i nevěřícím Tomášům začínalo docházet, že na te šuškandě o vnitřních problémech taky může něco být...
V zimě se žádný velký výprodej nekonal – odešli „jen“ dva hráči základu, doplnili jsme obranu a už tak slušně nabušenou zálohu – a útok jsme si ponechali tak, jak zbyl. Doplníme z vlastních zdrojů, případně máme útočně laděné záložníky – znělo před jarem. Skutečnost? Nedáváme góly a začali jsme intenzivně shánět útočníka. Není to trochu pozdě?
Za mizerný výkon v Příbrami určitě měla přijít reakce – a přišla. Otázkou je – nesmrdí něčím také tento trest pro hráče? Pokud se řekne máte pokutu částku X, tak můžou brblat, můžou být nespokojení či naštvaní – ale ví, na čem jsou. Když na tabuli svítí číslo přes 13 tisíc – a tribuna zívá prázdnotou (a do ostatních ochozů by se pár lidí také ještě vešlo) – zas to jen vyvolává spekulace o co tady jde? Když se k tomu přidá změna prémiového řádu v průběhu sezóny... Nevím, ale není lepší vědět před sezónou co a jak bude fungovat, než to měnit během jízdy?
PS – aby to nebylo jen o fotbale... Během zimy se vykácely topoly kolem Bazalů, které už začínaly být nebezpečné a hrozilo nebezpečí úrazů. Baník tuto zprávu doprovodil také větičkou, že po vykácení topolů zbyde místo pro další stánek fanouškům. Včera Baník nalákal do ochozů řadu diváků, kteří běžně nechodí a které se (předpokládám) měl snažit získat jako nové fanoušky. K tomu krásné sluneční odpoledne... No moc se vám to, pánové, včera nepovedlo – ani co se občerstvení týče...