„Vlastimil Petržela opouští lavičku Baníku. Třiašedesátiletý kouč se přesouvá na pozici poradce majitele klubu.“ Oficiální zpráva, která se šuškala už nějakou dobu, byla dnes vypuštěna do světa. Dobře. V pohodě. Ale...
Trenér Petržela splnil úkol, který byl před něj postaven a dovedl Baník zpět do nejvyšší soutěže. Za to mu přísluší určitě velký dík, protože vstupní podmínky byly opravdu nelehké. Sešívat sestavu pár hodin před prvním výkopem ve Znojmě, odolat zteči výborné a postupu lačné Opavě a nakonec postoupit - to je výkon, který se jistě zapíše (nejméně) do slezských fotbalových dějin.
Na druhou stranu jsou tady někdy alibistická, jindy velkohubá prohlášení trenéra Petržely po tom či onom zápase, stavění hráčů bez formy (bo jsem si je přece vybral), přehlížení hráčů s formou jako hrom (třeba Mondek), střídání a nestřídání (Olomouc!!!!), zprávy o bouračkách, o absencích a já teď honem nevím o čem ještě.
Takže to bychom měli plusy a mínusy. Postup určitě super věc – však byla taky náležitě zaplacena. Aby bylo jasno – tím zaplacena myslím manšaftu, trenérovi, činovníkům klubu. Na druhou stranu celá řada kiksů, které vedly k postupu pouze v kombinaci s celou řadou příznivých faktorů. Začátek soutěže super, vlítli jsme na ně s plnou energií Petrželových tréninků ... a pak jsme na hřišti jaksi chcípli. Po zimě totéž, mnohé posily se chtěly předvést ... a v konci se mnozí z nás málem vydali na nedělní mši před posledním mačem.
Po tom všem martyriu bych já jako obyčejný fanoušek taky něco přidal. Ano byl jsem to já, který kritizoval – mimo hráčů – trenéra Petrželu za řadu výsledků. Štvaly mě plichty venku v destinacích typu Sokolova (vyjížděl jsem o půl jedné v noci), v Pardubicích (au au au), na bažině v Táborsku (to jsem byl ale po těžkém večeru den před tím :-), remíze po cestě přes Polsko a Německo ve Vansdorfu a o prohře v Třinci ani nemluvě... To poslední nemusíte komentovat, děkuji. Nevím, jestli záměry trenéra mařily výkony hráčů Baníku nebo jestli Baník do hry nepustili nestranní rozhodčí anebo to zkrátka byla vůle boží. Za sebe po tom všem říkám – trenére, děkujeme, cíl jste splnil, ale vzhledem k okolnostem se naše cesty rozcházejí. Howgh.
Toť můj názor, za kterým si stojím. Určitě ale bytostně (to je hezké slovo že :-) nesouhlasím s tím řešením, ke kterému Baník přistoupil. Co to jako je poradce majitele? Rozložení nuceného finančního výdaje na delší dobu? Naděje, že v té době se někdo ozve a nakonec ušetřím? Nebo bude poradce majitele přítomen na lavičce během mače jako Starka? Nebo seskočí v poločase do kabiny z tribuny tak, jak to svého času praktikoval Verner Lička v případě koučování juniorky Páníkem? Anebo co to je vlastně za kočkopes? Jsem myslel, že cena útěchy se dává za něco jiného. Trafiky se kdysi dávaly jednonohým veteránům po skončení války. Trenér Petržela druholigovou válku absolvoval – a obě nohy má ale zdravé...
No a když už dneska tak rýpu tak ještě něco. O tom, že Petržela zrušil zcela zánovní jaguár někde u Litomyšle, se mluvilo několik hodin poté. O tom, že Petržela bere nějaké tabletky, se celkem vědělo též. O tom, že tréninky vede ten či onen, se snad bavil i Kainar se Štěpánkem na radnici. O tom, že Petržela preferuje svoje koně, se mluvilo i tady v tom zapadákově Studénce. Tak do prdele, proč s tím lezou novináři ven až teď? Poté (anebo těsně před tím), co trenér padl. Jeden článek, druhý, třetí. Jeden z jižní Moravy, druhý z Moravy severní. Ale – padl ten trenér vlastně? Petržela part one, Petržena part two, Petržela new age... Kolik bude stát natáčení další epizody? A bude ta role pro Baník vůbec potřebná? Vstávají mi z toho kučery na hlavě...
Sečteno podtrženo – dík všem, kteří dočetli až tady. Nemám rád polovičatá řešení. Ve své podstatě je vlastně nenávidím. Osud mého povolání obchodníka – chceš těch padesát vagónů nebo je nechceš? Pari e dispari. Black or white. Dáš mi nebo mi nedáš? Nějaká funkce poradce majitele do tohoto kontextu nezapadá. Mnozí mi píšete/říkáte, že jsem až příliš nakloněn panu Brabcovi. Asi jo, ale: tentokrát jste to nedal, pane Brabče.
Tento článek je pouze a jenom osobním názorem Jaroslava Kuly, fanouška Baníku. Autor si je plně vědom toho, že neví mnohé ze zákulisí a mnohé možná nepochopil. To, co napsal, však napsal a stojí si za tím. King Baník. Jenom Baník. Raději ještě podruhé - jenom Baník. Navždy.