Bayern Mnichov - FC Baník Ostrava U-15 2:2 (2:0)
Hráno 5. srpna 2018 v 11:00 hodin v tréninkovém centru Bayernu
Dlouho, předlouho nemohl Bayern překousnout jarní debakl 1:4 a požádal tedy Baník o odvetu. Němci ve své pýše odmítli revanš v Ostravě, nicméně ve své síly věřící Baník hozenou rukavici přijal a kluci se v sobotu vydali na dlouhou pouť do Mnichova. Nejprve pendošem do Plzně, tam nocleh na penziónu, budíček o půl páté ráno (!!!) a pak cesta autobusem do Mnichova. Strastiplné cestování ale nakonec nebylo marné.
Bayern, který sám sebe nazývá mistrem světa v této mládežnické kategorii, se na Baník důkladně připravil a bylo vidět, že doslova dychtí po odvetě. Přítomnost brankáře A týmu či mnohem více lidí kolem hřiště než při prvním zápase – to byly jasné důkazy toho, jak velký význam Němci zápasu přikládají. Hodně změn doznala i jejich sestava, když se například na stoperech objevili vysocí urostlí chasníci.
Co si budeme vykládat – tempo zápasů s takovým soupeřem je úplně jiné než to, na které jsou kluci zvyklí z ligy, kde jim je schopna konkurovat snad jenom Slavie. Možná právě to mnohem rychlejší tempo, možná nepředstavitelné horko (to ale bylo stejné pro oba týmy), bylo důvodem toho, že nás po počátečním oťukávání začali domácí žvýkat. Byli jasně lepší v kombinaci, na rozdíl od nás si vytvářeli šance a vypadalo to, že Baník pojede domů s pořádným rancem. Od patnácté do dvacáté minuty jsme dostali dva fíky, Bayern další dvě tutovky zahodil (jednou díky fantastickým zákrokům gólmana Baníku) a tak bylo pro nás vysvobozením občerstvení, které povolil rozhodčí v půlce poločasu.
Po občerstvení to sice dále vyznívalo daleko lépe pro výběr Evropy a Afriky, ale Baník se pomalu a jistě dostával do zápasu, byť nějakou výraznější šanci si nedokázal vytvořit po celý poločas. Navíc trenér Žemlík o přestávce klukům naordinoval takovou taktiku, že se v dalším pokračování zápasu obraz hry zcela změnil – najednou to byl Baník, který začal lépe kombinovat, dával si míč od nohy a šance přišly velice brzo. Pomohlo nám i rychlé snížení 5 minut po pauze, když jsme dali krásný centr zprava na zadní tyč a naběhnutý levý obránce Michlík překonal brankáře krásnou hlavičkou.
Baník dostal ještě větší chuť, ale ne vše vycházelo dokonale – například po zisku míče a brejku byl Lovčík zcela sám před gólmanem, trefil ale pouze jeho. V 60. minutě výborně hrající vytáhlý středopolař Grygar (mimochodem – ještě před 2-3 lety stával v brance) našel centrem Kociana, ten ale z pětky hlavičkoval pouze do brankáře a z odraženého hlavičkova Kedroň z metru nad branku!!! Uffff to byl jasný gól...
Abych ale nechválil pouze Baník, své šance měl i Bayern. Ten na ně trpělivě čekal a po našich chybách se ke dvěma dostal – jednou zachraňoval gólman, jednou nás spasilo břevno. V 65. minutě vyslal vynikající projektil z dvaceti metrů Maloň, míč letěl gólově pod víko, ale brankář Bayernu fantastickým zákrokem uhájil vedení svého týmu. O pět minut později však bylo vyrovnáno, když zcela férově pískající sudí potrestal ruku domácích ve vápně penaltou a Bitta bombou pod břevno stanovil konečnou podobu skóre na 2:2.
Opravdu hodně trpce nesl Bayern skutečnost, že ani ve druhém zápase nedokázal porazit „nějaký provinční tým z Moravy“. Bylo to vidět na všech – na samotných hráčích při společné fotce, na trenérech, na lidech kolem hřiště. Spokojena byla pouze výprava Baníku včetně čtyř rodičů hráčů a kulajara, který se do výpravy vetřel :-) Německou nafoukanost pak ještě umocnila skutečnost, že na prosbu Baníku o lístky na podvečerní přípravné utkání Bayern – MU přišla nabídka 100 EUR za každý jeden lístek pro každého jednoho kluka...
Kluci tak po zápase zamířili zase domů, ale určitě těch přibližně dvaceti hodin ve vlaku/autobuse nelitovali. Zadostiučiněním pro ně buď pocit, že namachrovanému Bayernu musí stačit ze dvou vzájemných zápasů pouhý bod při skóre 3:6. Mimochodem – po prvním zápase uvedli na oficiálních stránkách, že prohráli s o rok starším týmem a pouze 1:3. No a pokud chtějí další odvetu prosím, tentokrát ať ale dojedou oni. Budeme se těšit :-)
Pro mne osobně to byl super výlet, ačkoli se přiznám k tomu, že ve chvílích, kdy nás Bayern mačkal jak citrón, jsem o smysluplnosti zabitého víkendu začal pochybovat... Remíza a možnost poznání opravdu nádherného tréninkového centra však situaci zvrátili v naprostou spokojenost. A to centrum? Snad šest sedm tréninkových hřišť z nichž mnohé s přírodní trávou, hlavní hřiště s hledištěm pro dva tisíce diváků, k tomu hřiště na malou kopanou (takové to s mantinely) či hřiště pro fotbal na písku. K tomu fantastické zázemí a vše další potřebné, komfort i pro diváky. Snad si přítomní Mašlej, Hajdůšek a další vzali mustr a budou referovat panu Brabcovi :-)