Dukla-Baník Episode I. Two years ago

Nenasytná Obchodní Federace zahájila blokádu malé planety Naboo. Zatímco se toto spiknutí vedené temným lordem ze Sith snaží prosadit legalizaci v senátu, nejvyšší kancléř Valorum tajně vysílá dva rytíře Jedi ,ochránce míru a spravedlnosti v galaxii ,aby zažehnali hrozící konflikt.

Rok 2015:

Do těch zpropadených Vítkovic se mi na ligu nechce, na svých posledních dvou výjezdech jsem zažil šišky 0:5 se Senicou a těch památných a opravdu nezapomenutelných 3:4 v Rýmařově, ale přesto mi už zase bylo po Baníku smutno. Pondělní termín sice nic moc, fotbal dal zase přednost atletickému mítinku, déjednička rozkopaná, šéf mluvil cosi o úkolech a jejich termínech, ale přesto jsem nakonec jel. Když musíš, tak zkrátka musíš, ať se děje cokoli a ač je Baník poslední.

Donaldovo „Vyrážíme z Ostravy až v jednu, tramvaják musí dovézt šalinu do depa, revizor naťukat hříšníky do kompu a dříve z práce zkrátka nemohou. Před půl druhou tě nabíráme ve Studni.“ mě sice při začátku zápasu v šest rozhodilo, ale Hrnek mě nakonec v autě uklidnil: „Jaro klííííííííd, jednou jsme vyráželi z Ostravy o půl třetí a stihli jsme to v pohodě.“ Přiznám se, že jsem dost nahluchlý – možná mluvil o zápase, který se hrál na Slovácku...
v Donald ale chytil volant dokonce pevněji než Limberský, Pendolinu jsme se na šraňkách ve Studni vyhnuli a už jsme to valili směr Holomúněc. V rádiu plantali cosi o pětikilometrové koloně u Vyškova, takže na Hané zatáčka smykem a hyjé směr Mohelničák a Hradec. Po cestě debata o věcech současných i minulých, sem tam došlo nějaké echo o možnosti odblokovaných přestupů, ale ono to je vcelku jedno – žádného kloudného plejera teď do Baníku zkrátka nepřitáhne ani triumvirát HaŠaŠa.

Na Julisku dorážíme v 17:53, takže máme do začátku ještě fůůůůru času – zbytečně jsme tak spěchali :-) Ten mi ale celkem rychle uběhl, když jsem oněměl při pohledu na soupisku. Jeden z nejstabilnějších klubů u nás opět oživil stojaté vody českého trhu s hráči a vyfoukl soupeřům před nosem další skvělé kopálisty. Skauti Plzně, Jablonce nebo Sparty nás asi opravdu nemají rádi – takhle posílit manšaft doslova deset minut po dvanácté je opravdu dalším z majstrštyků tria HaŠaŠa. Další zlatý zápis do kroniky Baníku.

Za chvíli začal fotbal ... a za další chvíli pro fans Baníku zase skončil. Tři nula v osmnácté minutě bylo opravdu silné kafe a moje nálada nebyla nejlepší. Rezavou vodu jsem si dát nemohl, bo jsem nazpátek řídil a na takového právníka, jakého má Limba, zkrátka nemám, trávu nehulím, nefetuju, na ten hnus se mi dívat nechtělo – a tak jsem ve dvacáté minutě vyrazil na klobásu v hlavě s myšlenkou, že na ty z Julisky nemám zrovna nejlepší chuťové vzpomínky. Oproti minulosti mě překvapila nabídka tří druhů – klasika, vinná a pikantní. Náš výkon na hřišti ostrý nebyl, doufal jsem tedy alespoň v ostrost klobásy ... a ta mě k mému příjemnému překvapení nezradila. Byla opravdu skvělá.

Pojídám tak tu klobásu, ten kauflandský pokus o chleba jsem k ní přikousl jenom dvakrát, to druhé sousto vyplivnul pod sebe. Naštěstí jsme si vzpomněl, že mám v tašce dva suché krajíce radvanického chleba, bo ty dva řízky k nim jsme nechal doma v ledničce... Na hřišti nic nového a tak při jídle lelkuju a čumím kolem sebe. Nalevo dvě řady pode mnou Frýďa, Mišák, asi Matěj a ještě jeden mi neznámý mladý. No a napravo pár řad nade mnou mladý Šafarčík s Hábou sedící mezi prostým lidem. Že by gesto říkající „Nehrajeme si na honoraci.“ anebo už nemají nejvyšší představitelé slavného klubu takové konexe, aby seděli mezi domácími činovníky na VIP tribuně tak, jak se to běžně děje? Opravdu celkem divné... Ale mladý celkem v pohodě, o přestávce při odchodu pro cosi k snědku/pití poplacává svoji bloncku po prdelce a vesele se usmívá.

Zápas skončil, hráči se zdraví a ti baníkovští se otáčejí směrem k našemu kotli. Teda – ne všichni. Jistí dva se otočili a bez zamávání šli do šaten. Nebudu tady de Azeveda a Machovce jmenovat, ale toto posrali. Zbytek tam stojí, možná přemýšlí o další blamáži, možná se v duchu ptá „Co zase chtějí?“ a nakonec chápou, že půjdou na další sodu. Klobouk dolů před Pavlenkou a Kukecem, šli první a ostatní až s notným odstupem. Ochranka chvíli tupě nechápe, proč by měla tu branku otevřít, nakonec ale otvírá a šlo se po schodech nahoru do půlky té vysoké tribuny. Dresy se nestrhávaly (ostatně – nechcete ty z Rýmařova vrátit?), padla nějaká slova, někdo v klidu, někdo chytil amok, nakonec klasická plácačka a mohlo se jít do šaten. Poslední odcházejí Pavlenka s Ježdíkem.

Sedám za ten volant, počkáme v nastartovaném autě na bus doprovázený ACAB s majáčky, zavěsíme se za ně a už valíme pryč. Pár křižovatek projedeme s nimi, pak na jedné jsem měkký jet s nimi na červenou, počkal jsem, zahnuli doprava za roh ... a kujwa ztratil jsem je. Lupo vytáhl mobil s navigací, dvě nebo tři křižovatky a už to valíme pod muzeem na Nuselák. Na nejbližší pumpě jsem jim zastavil na chcaní, zadek za pět kilometrů chrápal, Donald udělal za chvíli fotky a chrápal taky. Za chvíli se zezadu vysoukala dopředu Hrnkova noha, párkrát jsem ji chytil místo šaltrpáky, ale stejně to víc jak stošedesát nejelo. Z dívídíčka hrál Peter Nagy, songy jako Korálky od Natálky či Marcel z malého mesta nebo Kristýnka hned zlepší náladu řidiče a spánek zbylé osádky.

Dlouho jsem po tankodromu nejel, ale byl jsem překvapen – celkem se dalo valit, opraveno je už toho dost. Otázkou je, jak dlouho to vydrží, že jo. Snad aspoň dvě zimy... Drnkotalo se trochu před Brnem a pak chvilku za ním. Před Olmíku se papoušci probudili, muselo se zastavit na protažení, bo byli z toho spaní unavení, ale přesně o půlnoci jsem otvíral doma dveře. Věrný své úchylce jsem se na isportu podíval na ty hezké góly, otevřel pivo, sežral k němu ty zapomenuté řízky a to už se blížila jedna hodina a s ní i ten kýžený fotbal ve formě zápasu amerického fotbalu Atlanta Falcons – Philadephia Eagles. Ten fotbal, na který jsem se těšil vlastně už od rána...

To be continued i 2017.

PS. Ta klobása byla opravdu super. V průběhu druhé půle jsem si koupil druhou domů.