Brod přebroděn pouze zčásti

ČSK Uherský Brod - FC Baník Ostrava B 1:1 (0:1)

Hráno 05. září 2020 v 15:00 hodin na Orelském stadionu

V pátém kole MSFL došlo k souboji šestibodových sousedů v tabulce, když naše rezerva zajela na jih Moravy na hřiště týmu, který je typickým představitelem reprezentanta malého města – žádná farma týmů z první nebo druhé ligy, žádná skupina hráčů na hostovačce, žádné odložiště těch, kteří už na vyšší soutěž nemají. K tomu útulný stadion, vynikající trávník – na sobotní pohodový zápas jak dělané.

Sestavy
Uh. Brod: Jícha – Košák, Vrága (K), Nevařil, Flasar – Lorenc (70. Šmatelka), Kopilec (83. Šimoník), Mančík (46. Švrček) – Josefík (58. Gettler), Janša (58. David), Váňa
Baník B: Murin - Zálešák, Velner, Blahuta, Fulnek - Jaroň, Kulig (62. Mooc), Žák, Martiník (62. Wojatschke), de Azevedo (71. Kostka) - Lokša (K) (75. Martišiak)

Rozhodčí: Pfeifer – Havlín, Tomanec
Diváků: 385

Velice pravděpodobně strach z virového nakažení (vedlejší okres Hodonín má špatnou barvu na semaforu) vedl k tomu, že za béčko nešel nikdo z širšího kádru A týmu a přítomný sportovní manažer Baníku Grussmann tak mohl sledovat – mimo mladých – pouze de Azaveda, který je aktuálně (řečeno politickou mluvou) nezařazený. Na lavičce se opět záhadně objevil náš jeden z nejdražších nákupů do mládeže v podobě třicettřitisíceurového Martišiaka se čtyřletou smlouvou.

Zápas mne osobně svou úrovní velice klamal. Šance se daly napočítat na prstech jedné ruky a tak, aby bylo vůbec o čem psát, musím zmiňovat i rohy... Hra připomínala v některých fázích házenou, točilo se to kolem vápna z jedné strany na druhou bez toho, aby šlo nakonec něco do šestnáctky. V některých okamžicích jsem dokonce očekával, že musí sudí písknout zdržování a dát míč soupeři. Ne, opravdu to nebyl dobrý fotbal.

A přitom našlápnuto bylo dobře! Ve druhé minutě faul na Velnera dva metry před vápnem trošku zprava, Lokša si postavil míč a při mírném zaváhání gólmana nás poslal krásnou střelou přes zeď do vedení 0:1. Čekal jsem, že se do toho obujeme, ale nic. A když my nic, tak domácí jo – Velner ztratil míč, brejk čtyř na dva, na hranici šestnáctky dostal míč Kopilec, otočil se s ním, dobíhající Jaroň už zasáhnout nestačil a tak se mohl Murin pouze podívat, jak Kopilcova střela těsně míjí naši pravou tyč.

Nedařilo se nám ani ze standardek – třeba v 15. minutě kopl tu naši Carlos lehce pouze do náruče brankáře, hned následná domácí zase smrděla gólem, protože Kopilec poslal ze čtyřiceti metrů nádherný padáček do ohně a Flasar hlavičoval pouze těsně vede. O čtyři minuty později další standardka domácích, která však proletěla malým vápnem bez toho aniž ji někdo zasáhl. Těch standardek měli domácí celkem dost, zatímco my jsme měli o trochu lepší držení míče, ale hráli jsme tu házenou nebo obléhanou. V 24. minutě kopali Broďané (ano, tak je nazývali místní fans) dva rohy za sebou, přičemž z toho druhého hlavičkoval po centru Kopilece opět vedle Josefík.

Zaznamenání hodnou naši šanci jsem registroval až v 29. minutě kdy vyslal kolmici dopředu slovenský mládežnický reprezentant Blahuta, Zálešák předložil míč do vápna Lokšovi, ale tomu v poslední chvíli odkopl balón na roh Mančík. No a protože další minuty nepřinesly opět vůbec žádné vzrušení a pivo u řidiče nelze, vydal jsem se ochutnat místní pochutiny z uďáku. Po cestě jsem se pozdravil se známými z FCB fanatic fans z blízkých Nezdenic a okolí a pak se již pustil do lahodné klobásy. Na rozdíl od FM nebo Markvartovic byla její velikost úměrná standardnímu objemu lidského žaludku, ale ostrostí je vysoce převyšovala. Hodnotím známkou dvě na pětistupňové škále – ta ostrost byla přece jenom pro obézního člověka ve třicetistupňovém horku žhavým impulsem pro potní žlázy.

O přestávce jsem se potit přestal a těšil se, až se zase zpotím až u naší příští branky. Snílek... Přitom jsme zase začali aktivně – 49. minuta centruje Carlos od pravého praporku a Lokša pálí z voleje nad břevno. 50. minuta přízemní Zálešákův prudký míč proletěl malým vápnem, na zadní tyči se snažil dorážet Lokša, ale Vrága odkopl na roh dokonce snad z brankové čáry. V 55. minutě dal pod sebe v šestnáctce Martiník, Zálešák pálil po zemi k levé tyči, gólman Jícha si dal pozor. Mimochodem – gólman se jmenoval Filip Jícha, to zase evokuje tu házenou :-)

V druhém poločase se hojně střídalo, ale lepší obraz hry nepřinesli čerství hráči na obou stranách ani náhodou. V 63. minutě zahrál další výbornou standardku Kopilec, naše zkoprnělá obrana nechala zcela volného Váňu, ale jeho hlavička koníčkem od země přeletěla břevno. Hezky to ale synek vymyslel. Domácí se ale o chvilku později přece jenom dočkali, když platilo to obehrané nedáš – dostaneš. Nejprve jsme totiž zazdili jasnou tutovku, když došlo po střele Lokši k velkému závaru, míč se dostal k VW, který ale místo okamžité střely postupoval vápnem s míčem deset metrů zleva doprava, až mu nakonec střelu domácí zablokovali. A zablokovali ji tak šťastně, že se dostali do brejku čtyř na dva, podařilo se jim přetlačit i posledního Blahutu, Murin střelu vyrazil skvěle, ale pouze před sebe a Švrček mu už druhou šanci nedal – dorážka k levé tyči znamenala srovnání na 1:1.

A domácí chtěli více než bod – v 73. minutě další skvělá standardka Kopilec z rohu, míč letěl nebezpečně malým vápnem až jej na zadní tyči uklidil Velner. My jsme kontrovali o tři minutky později, ale po přímočaré akci zlikvidoval Jícha Martišiakovu střelu až příliš lehce. O poznání více práce měl Murin, když musel po zaváhání stoperů vyrážet gólovou střelu Gettlera. V závěrečné desetiminutovce jsme pak docela ožili, zatlačili jsme domácí na jejich půlku, ale nepodařilo se nám nic kloudného vymyslet. Až v první minutě nastavení po rohu, ale blok nadějné střely Zálešáka znamenal dělbu bodů. Škoda, Uherský Brod byl podle mne zatím naším nejslabším soupeřem. Nepřehráli jsme ho a tak jsme si tři body nezasloužili.

Přidám dneska ještě pár info jedna paní povídala... O King Patrizio Kongovi už asi víte :-( Carlos byl už před podepsáním smlouvy v Bialsko Biala, nakonec vzali nějakého Nora. Norek nebo Nor – to je skoro stejné, že jo... Martin Sus podepsal polskou první ligu – klub jsem zapomněl, bo 56 roků. Pamatujete toho mládežníka Freita, co se cpal tak vehementně do Slafky asi tak tři čtyři roky zpět? Tak ten už je úplně mimo fotbal, dělá trenéra ve fitku. Kdo chce kam, ... Konec hlášení v českém jazyce.

Jo vlastně ještě něco – nezapomeňte na středeční vložené kolo MSFL. Takže kdo chodí, Markvartovice středa 9.9. v 15:00 FCB B – Holomúněc B.