PŘIHLÁŠENÍ
NOVINKY

Kulojarovy dozvuky neděle

Ještě před tím, než Baník odehraje další dějství sezóny v podobě pohárového zápasu v Boleslavi, pojďme se vrátit k neděli a utkání v Jablonci. Možná je na to už dost pozdě, ale práce mi nedovolila dříve. Po úspěšném záskoku Patriotem (ještě jednou dík) jsem o neděli přemýšlel dlouhé hodiny při pondělní jízdě na jih Rumunska. Přemýšlel, přemýšlel, myslel na kraviny, ... až jsem najednou předjel kamión na plné čáře za asistence rumunské policejní kamerky. To zrovna nebyl dobrý počin... Podle toho, co mi pak ukazovali, to natočili hezky – vidět bylo vsjo :-) Dvanáct km před cílem vrrrrr... Ale co – peníze budou, my nebudeme :-) Hlavně, aby byl Baník.

Slunko tady v Rumunsku pere ještě více než v onu neděli, kdy jsme se s Bobanem vyhřívali na hlavní jablonecké tribuně jako surikaty. Vše ale začalo už v týdnu, kdy se Donald rozhodl provětrat svoji zbrusu novou mazdu, ale nějak jsme se do ní posbírali jenom tři. I proto mě celkem překvapilo, že poté, co pro mě dojel ráno před devátou do Studny, jsme se místo na dálnici vydali ještě pro dva (údajně neznámé) týpky do Příbora,kteří by vlakem nestihli noční. Vyklubaly se z nich známé postavičky, jeden z nich je dokonce tamborem. Na dálnici už jsme to zpět nehnali a zavzpomínali, jaké to bylo kdysi, kdy jsme jezdili na výjezdy po příborské „silnici smrti“.

Když provětrat, tak provětrat se vším všudy – a chudák nová mazda byla po zastávce v Lošticích naložena tvarůžkama. Když jsme byli v autě, pochvalovali jsme si, že balení smrad nepropouští. Po příchodu do auta po zápase jsme museli mínění opravit... Ostatně i jiná výbava na výjezd byla opravdu skvostná – baba nechala Donaldovi v kufru aji dva kartóny krabicového mléka... Do toho ale nikdo nešel. Cesta ubíhala dobře, očekávání výhry zvedlo náladu, ale ta poklesla poté, co jsme dojeli do oblíbené hospody v Jaroslavi – minule zavřena, bo oběd hokejek z Liberce, teď zas zavřena kvůli jiné akci. Donald vyhulil nedělní šestadvacáté cígo a valili jsme hledat další knajpu. Našli jsme ji až za HK v obci Konecchlumí, obídky tam vaří tradičně super a opět nezklamali.

ACAB je s tebou na výjezdu všude... Po obědě sedáme do auta, když na displeji svítí 13:12. Nějak kolem druhé vjíždíme do brány, kde týpek nějak nechápe, že mu opravdu nemůžeme ukázat akreditaci, když pro ni jedeme na to parkoviště, které střeží. Nakonec pochopil, ale možná z toho měl těžké spaní i tak. U vstupu nás vítá domácími buchtami stále tatáž (stará) paní a říká: „Aaaaa Ostraváci jsou tady.“ Škoda, že to byl asi poslední hezký moment spjatý se zápasem :-(

Když jsme se tak se surikatou Bobanem vyhřívali na té tribuně a lelkovali, najednou kolem nás začal létat netopýr. Už samo to, že k nám přilétl za plného slunečního svitu, bylo nějaké divné. Netopýři zrovna štěstí nenosí... Muška zlatá ale nebyla nikde a tak jsme se jali pozorovat to, kteří celí britové zápas navštívili. Svědík ve zbrusu nových čisťounce bílých teniskách. Teď mě tak napadá – kolikrát se mohou obout identické tenisky, než se vymění za jiné nové? Otázka blbá, ale já ty frajery vídávám furt v nové neošlapané obuvi. Já myslel, že padesátery boty mají jenom botoví úchylové. Anebo existuje nějaká půjčovna jak na svatební šaty, půjčíš, vrátíš, zaplatíš, oni vyperou v pervolu a půjčí čisťounké jinému? Asi jsem blbý vešan no... Vedle Svědíka vylepený Lavička, Jankul vedle Brabce, dole kecá Johny s Velkým čápem, Lašty s jedním z protihráčů. Zkrátka pohodička.

Z té nás vytrhlo další černé znamení v podobě z ampliónů znějících AC/DC a jejich Hells Bells. Do prdele, co to jsou za indicie? Na trávníku mezitím odměňují dnes nehrajícího Hubschmana za 200 startů v Peltově dresu. Někteří naši hráči vesele mávají z trávníku na tribunu svým rodinným příslušníkům – ty vole, to je soustředění na zápas! Zmíněný oslavenec poté usedá dvě řady pod námi a musím uznat, že má asi pevné nervy, protože to, co určitě musel slyšet v průběhu zápasu z bobanovy huby na adresu Julínka, Chramosty, Jovoviče či Jablonec jako takový, vyžadovalo opravdu velké umění sebeovládání :-)

Zápas se Baníku (opět) nepovedl, ale ono to asi mělo jasné noty – pátá minuta a Baník se dvěma žlutkami, následně třetí, čtvrtá, pátá, domácí nula. Stejné fauly rozdílně zhodnoceny, ruka Jovanoviče v obličeji Filla bez postihu, další z filmových etud Chramosty v šestnáctce jak by smet. Jasně – toto nám zápas v žádném případě neprohrálo. Když ti je ale jasné od páté minuty, že si nesmíš dovolit v podstatě vůbec nic, tak se hraje asi fakt blbě. Hlinka s Granečným vyšperkovali své výkony dokonce do minusu. Zejména Petrželovo zlaté dítě Granečný byl opravdu na vylískání... Chyby Hlinky při otočce s míčem nebo Psychého, kdy minul jasný míč po zemi, byly z kategorie okresního přeboru – a i zde by frajer po zápase musel šoupnout do kabiny basu rumu.

Prapor naší mizérie se pokusil zvednout Fillo, ale nemáme zkrátka štěstí, když opravdu skvostný lob skončil na sváru břevna a tyčky. Ostatně – Fillo, už tak utopený na lajně, byl opravdu skvěle bráněn Zeleným, který mu nedal – byť o skoro dvě hlavy vyšší – ani píď prostoru. V 35. minutě zašlo surikatám slunce a také výkon Baníku se stal ještě temnějším. Bavil jsem se alespoň pozorováním trenéra Rady, který skákal před lavičkou jak tajtrlík, dostal pět infarktů, prodělal dvě gólové ejakulace a šest mozkovek, ale vše přežil. Jeho oblíbencem byl zejména Jovanovič, na kterého řval snad neustále. Zcela otrávený hráč mu to ostatně při střídání vrátil – nastavenou trenérovu ruku sice ještě přijal, ale snahu o pocuchání účesu rukou jejím odhozením rázně odmítl. Rada jenom valil kukadla.

Náš kotel se snažil o přestávce povolat hráče na kobereček? Že by nové taktické prvky ve fotbale? Místo trenérů rady odjinud? Hmmmm, to si nebude to pravé ořechové. Bylo to ostatně i dětinské, snad je na to s odstupem času stejný pohled. Bary to gestem rázně zatrhl a šlo se do kabin. Bohužel Baníku nepomohly ani rady od trenérů, marný Granečný byl sice stažen, ale za chvilku šel Jablonec po chybě Jiráska do vedení a v podstatě bylo vymalováno. Následoval sice jistý tlak modrobílých, ale i ten byl zcela jalový. Do akce šel rekonvalescent Bary, ale i on asi brzy pochopil, že není ten správný den.

„Super“ okamžik předvedl Jirásek, když fauloval při našem brejku a ještě se u toho málem zranil... V závěru zvolil Kučera variantu hry pouze na tři beky a záhy se ukázalo, že jsme to snad netrénovali ani na trenálu – lehké přečíslení za naší pasivní asistence a brankové zakončení. V kotli už byla trička sundaná v 65. minutě opět oblečena, v 88. minutě zazněla ještě hymna, ale vlajky už byly schovány a pokřiky typu, Druhou ligu nechceme, My chceme Baník, Pro nás a pro čest či Kučera ven předznamenaly věci příští. Hráči došli před kotel, ale slyšeli pouze jediné - Sundejte dresy. Jednou, dvakrát, třikrát. Na tribunách zůstali i domácí diváci a čuměli, jak to dopadne. Ačkoli Bary zavelel k odchodu, dresy se nakonec sundávaly a házely na hromadu. Bylo a je mi z toho hodně divně.

Ano, tentokrát nedošlo na facku, jako se to přihodilo například Koukalovi ve Slavičíně a ani nebyl dres z hráče stržen jako se stalo v Rýmařově. Nicméně osobně se mi nelíbí ani jablonecké řešení. A pokud opravdu zaznělo směrem k Barošovi to, co se mi ani nechce psát, pak je to maras nejvyšší. Ať zařval Baroš cokoli – tohle si k němu zkrátka zejména za jeho služby Baníku (hráčské i jakékoli jiné) dovolit nemůže nikdo. Moje mínění, ale asi nejsem sám. Osobně jsem proti jakémukoli takovému handrkování na veřejnosti – zajít na trénink, sejít se s hráči bokem mimo očí veřejnosti. Takové řešení klidně. Vzpomínám, že minimálně jednou byla kdysi taková sešlost fans a hráčů U Dvořáčků nahoře nad Bazalama. Slovy klasika - z pohledu vyššího principu mravního také já odmítám nedělní způsob řešení. Nikoho ale moralizovat nechci, nebudu a ani nemohu – každého volba. Soudit nás každého bude až ten nejvyšší. A teď do mě. Použijte i právo šaría a ukamenujte mne. Nejlépe na Kamenci, to bude stylové. Howgh, vypsal jsem se z podoby.

Vyspat jsem se ale nevyspal – po příjezdu do Studny hlava jako papiňák, myšlenka střídá myšlenku, proč, kdo, kdy, jak, zač, co kdyby. Na spánek mám pět hodinek, ve tři mám sedat do auta. Sednout jsem v podstatě mohl hned v těch deset – pod vlivem jsem nebyl a stejně jsem nezabral. Ne litovat se nechci - dobře mi tak, mám fandit třeba Plzni :-) Při průjezdu Maďarskem jsem padl za vlast a potupně jsem musel zalomit v autě na parkovišti. Navíc za trest neuvidím pohár s Bolkou. Snad najdu na hotelu aspoň stream, protože v programové TV nabídce ČT není a v zahraničí nelze spustit ani internetové vysílání. Tak snad zase něco splácá Patriot – předem mu děkuji :-)

PS. V autě říkal Boban ftip – prý jaký je rozdíl mezi gambáčem a klitorisem. Klitoris chutná po chcankách jenom tři vteřiny... Možná začíná něco smrdět i s baníkovskými prvoligovými ambicemi, ale já ještě pořád pevně věřím. Jako Bolek Polívka o existenci jisté části těla paní Ivany Chýlkové v jedné české filmové klasice. Anebo už je to tam? Snad ještě ne. Musíme tomu aspoň věřit.

| Autor: kulajar | Vydáno dne 13. 03. 2018 | 2182 přečtení | Počet komentářů: 13 | Přidat komentář | Informační e-mail Vytisknout článek