PŘIHLÁŠENÍ
NOVINKY

Smetanu slízla Vrchovina

SFK Vrchovina - FC Baník Ostrava B 3:2 (1:1)

Hráno 04. října 2020 v 15:00 hodin

Po remízové premiéře na Bazalech zajížděla naše rezerva do Nového Města na Moravě, aby se zde pokusila plně zabodovat na půdě dosud nevýrazné Vrchoviny. Záměrně píšu na půdu, protože to hřiště se zdálo i takovému laikovi jako já strašné... Nerovnosti, do kopce, před brankami oraniště... Nic to ale nemění na skutečnosti, že bylo pro oba týmy stejné a stejný pro oba byl i celkem silný vítr, který zápas doprovázel.

Sestavy
Vrchovina: Šmída – Hekerle (86. Batelka), Duba, Smetana, Holman (77. Heik) – Skalník (91. Bača), Michal (K), Švanda J., Šteffl – Vašíček - Tulajdan
Baník B: Murín – Zalešák, Blahuta, Velner, Fulnek – Chvěja (64. Lokša), Drozd, Mooc (K), Martiník (72. Jaroň) – Martišiak (83. Žák), M. Macej (55. Barkov)

Rozhodčí: Zaoral – Kolář, Marek
Diváků: 285

Před zápasem mne zaujaly ještě dvě věci – zvláštně řešené dvoustupňové střídačky a zejména Martin Macej v naší základní sestavě. Hráč, který se velice často potýká se zraněními, a navíc mu končí smlouva přičemž o prodloužení se asi neuvažuje. No budiž. Ze širšího kádru áčka Drozd a Chvěja, ze soupisky domácích jsem neznal ani jediné jméno – stejně jako v případě Uherského Brodu jsme tedy narazili na tým, který si vystačí s hráči ze širokého okolí. No z moc širokého asi ne, protože MSFL hraje i rival ze stejného okresu Velké Meziříčí.

Úvod zápasu neprobíhal v bůhvíjak závratném tempu, ale hned v druhé minutě domácí zahrozili po zaváhání Velnera, Duba se nacpal i před Blahutu, ale střelu k pravé tyči Murin výborně zneškodnil. My kontrovali o tři minuty později po výborné kombinaci Martišiaka a Chvěji, který míč na hranici vápně zasekl, poslal doleva Martiníkovi, ale střele na zadní tyč kousek chyběl. Hodně nejistý byl v zápase domácí gólman Šmída, který např. v 10. minutě poslal výkop přímo na hlavu Blahuty, ten založil hlavičkou brejk, po němž centroval od pravé brankové čáky Macej na pětku, kde ale Martišiak ve výborné pozici míč při pokusu o střelu minul!

Uvedenými akcemi jako by se hráči na obou stranách vyčerpali, protože následovala čtvrthodinová pasáž kopané. Ukončil ji krátkou epizodou řecko-římského zápasu Blahuta, který visel po překvapivé kolmici na ruce Duby, ten se mu ale nakonec vysmekl, postupoval ve výhodě sám na Murina, v jasné tutovce ale střílel vedle tyče. Blahuta mohl být po akci rád, že viděl pouze žlutou. Naše lavička se hodně rozčilovala v 26. minutě, kdy byl možná penaltově faulován Zálešák, přestali jsme hrát, Vrchovina šla do brejku ale aktivní Duba v další velké šanci obstřelil všechno i zadní tyč. A začal boj naší lavičky se sudím... Celkem se divím, že tam taky nějaká karta nepřiletěla, protože se hádali jak malí synci celý zápas (i po něm).

Mnohem důležitější ale bylo to, že se domácí dostali do vedení – v 32. minutě jsme nepokryli prostor před šestnáctkou a Skalník toho využil ke vstřelení branky nádhernou střelou z 18 metrů k pravé tyči, proti níž neměl Murin vůbec žádný nárok. Následovala další celkem nudná pasáž, kterou mi osobně okořenila partička místních, která pokřikovala na nepřesného pomezního pod tribunkou. Na hřišti nebylo nic a tak jsem si skočil na klobásku, dal jsem si ale fantastický uzený bůček a jednu průmyslovou kapalinu s názvem gambrinus. Necítil jsem chuť ani vůni – kua nemám covid? Dojedl jsem tak akorát na to, bych si ve 44. minutě zamastil papír při zaznamenání naší vyrovnávací branky – Fulnek poslal nákop do vápna, brankář Šmída řva „Mám!“, proti míči ale nešel ani krok a tak tam Martišiak strčil hlavu a vrcholkem své pleše gólmana přehodil – 1:1 a šlo se do šaten.

Po pauze do toho šli nejprve domácí, ale Skalník nastřelil v nadějné pozici pouze spoluhráče Tulajdana. O minutku později nestíhal rychlostně v obraně Blahuta právě Tulajdanovi, který poslal nebezpečný míč do prostoru penalty, kde zachránil razantním odkopem Fulnek. My kontrovali v 61. minutě průnikem Chvěji od pravého praporku po brankové lajně, Martišiak byl sám před gólmanem, zkusil do překvapit hlavičkou od země, netrefil ale míč.

V té době už byl na hřišti Lokša, který stačil za tři minuty nebezpečně střílet a soupeř na něj spáchal i faul za žlutou kartu. Bohužel, pak se ze hřiště vytratil... V 74. minutě přesprintoval Švanda všechny včetně posledního Velnera, střelu ale Murin opět kryl. Za dvě minuty vyslal asi gólovou střelu o akci Martišiaka kapitán Moooc, teč ji ale vytěsnila vedle tyče. A tak jsme se radovali až po další fatální chybě brankáře Šmídy při rohu Fulneka s Jaroněm nakrátko, centru Jaroně a nepokrytým Blahutou, který nás snadnou hlavičkou poslal do vedení 1:2.

A zalezli jsme do obrany jak krysy... Domácí toho využili k tlaku, začali nás přehrávat v soubojích a najednou nám to tam létalo zprava zleva. V 89. minutě jsme prohráli souboje v rohu hřiště, Duba ho vyvezl před vápna i přes snahu Jaroně s Žákem, poslal prudký centr do vápna, Blahuta se proti míči otočil Zatímco Šteffl strčil do dráhy míče hlavu – 2:2. A to nebylo vše... Hned po rozehrání získali domácí míč, střelu Murin vyrazil, k odraženému se dostal Batelka, ale v jasné tutovce pálil nad branku! Ufff, tak aspoň bod – a začal jsem balit fidlátka.

Předčasně... Domácí se ve třetí minutě nastavení dostali s míčem do vápna ještě jednou, Jaroň fauloval Tulajdana a kopala se penalta. Domácí kapitán Michal to vzal na sebe a prudkou střelou doprostřed do víka přiklepl tři body Vrchovině. Hmmmm. Na domácí opičky jsem se nedíval, spíše jsem pozoroval naše. Hráči obrovsky zklamaní, trenéři tam ještě něco zkoušeli na sudí, ale to už bylo pochopitelně jedno. Do odjezdu vlaku jsem měl hodinu čas a tak jsem tam ještě lelkoval opřen u zábradlí a hle – najednou vybíhá z kabin pětice Barkov, Fulnek, Jaroň, Žák a ještě jeden a pod dohledem kondičního přímo na hřišti a naštvaného Smetany na lavičce si dala asi deset polovin hřiště a pár šestnáctek s následným poklusem kolem celého hřiště. No budiž.

Vzpomínám si, že už jsem jednou stejný výbuch u béčka zažil. Bylo to v době, kdy jsme jezdili do Fulneku na zápasy Radka Slončíka a jednou tam hrálo s místními naše béčko. Nějak kolem 85. minuty jsme vedli dokonce 0:2, pak se to začalo na nás valit a stejnou penaltou v páté minutě nastavení jsme prohráli také 3:2. Stane se. Zkrátka se z toho poučit, nehodit to celé za hlavu a hlavně makat, makat, makat. Ono to přijde. Jenom mě to tentokrát mrzelo o dost více - přece jenom při cestě čtyři hodiny vlakem tam a pět a půl zpátky s příjezdem před půlnocí ta prohra zhořkne ještě více. Moje chyba, nikdo mě tam jet nenutil :-)

| Autor: kulajar | Vydáno dne 04. 10. 2020 | 1384 přečtení | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mail Vytisknout článek