PŘIHLÁŠENÍ
NOVINKY

Starší dorost z hrušky dolů.
Šmiga a spol pokračují v krasojízdě.

Nebe a dudy. Den a noc. I tak nějak by se daly porovnat dnešní výkony mladšího a staršího dorostu v zápasech proti domácí Zbrojovce. Zatímco Slonova ekipa Brno válcovala, devatenáctka si za celý zápas nevytvořila kloudnou šanci, přestože její soupeř byl podle aktuální formy papírově slabší. Jako třešnička na dortu výborného výkonu U17 ční hattrick Daniela Šmigy. Obojí hráno za tropického počasí na tréninkovém hřišti.

Starší dorost
Nikdo ze základu v naší sestavě nechyběl. V hledišti pan Mikloško v doprovodu cizince – agent?  Pokřik „Kdo vyhraje zápas: Baník, Baník, Baník“ a šlo se na věc. Hned na začátku Tamajka odvracel metr před naší čárou přes bránu. Následný zákrok soupeře rezultoval v nutnost působení zázračného spreje na koleno Martiníka. Útočník Brna pak dokonce ostře zajel do našeho gólmana chystajícího se k odkopu a vyfasoval žlutou. Ovšem nevšiml jsem si, že by mu někdo z našich vynadal. Tím byl od začátku dán charakter utkání – Brno hrálo tvrdě, dostupovalo nás a my jsme se pokoušeli hrát fotbálek, aniž bychom měli za celý zápas větší šanci, nebo kloudnou střelu. Wojtaschke byl po zisku míče okamžitě zdvojen až ztrojen a jelikož často sóloval, tak o míč většinou přišel. První závažnější varování přišlo záhy. Náš gólman Netolička podskočil balón, atakující útočník se naštěstí s míčem nepotkal a ten skončil vedle. Jeden z dalších útoků jsme zastavili jen za cenu faulu před vápnem. Přímý kop zahrálo Brno parádně bombou do šibenice, na kterou náš gólman neměl nárok. 1:0 pro domácí. Zkoušeli jsme vysouvat Zálešáka po pravém křídle, ale ten nebyl dostatečně rychlý. Jediné kladné body v první půli sbíral na naší straně Boháč, který byl v obraně poměrně spolehlivý a taky rychlý Knedla, pro kterého nebyl žádný míč ztracený a poslal pár zajímavých centrů do vápna, které ale nikoho nenašly. Ne že by se nám nedařilo vybojovat míč, ale když už se to povedlo např. Drozdovi a narazil si s Martiníkem, jeho následnou ideální přihrávku do běhu Drozd špatně převzal. Poté co jsme trestuhodně dopustili dorážku na hraně našeho vápna, přišel druhý trest: Utažená střela k tyči a bylo to 2:0. V závěru jsme se ocitli pod drtivým tlakem, když šly na bránu tři střely, z nichž jedna měla parametry 100% šance. Náš gólman střelu reflexivně vyrazil nohou těsně před čárou. Poločas hrůzy skončil. Jako pouze drobnou polehčující okolnost lze označit hru proti slunci a fakt, že v tom hicu nebyla žádná pauza na občerstvení. Ovšem ta nebyla ani pro domácí.

Do druhého poločasu jsme nastoupili s novým gólmanem a s novou energií. V rozletu nás ale přibrzdil i sudí, který dva stejné fauly posoudil ve prospěch Brna a za následné protesty ocenil žlutou Drozda. Když Barkova nenacházely centry Knedly z křídla, začali jsme to zkoušet po Pánikovsku – nakopávanými balony na přední věž – zde v podobě Barkova. Ovšem to nám soupeřova obrana nežrala. Když to nešlo vrchem, zkusil to Barkov sám: Uvolnil se přes dva obránce na levé straně, pronikl do vápna, ale poslední obránce domácích mu vystavil stopku. Taková perlička: Brnu v tuto chvíli došly oba balony a museli jsme jim půjčit náš, aby bylo s čím hrát. Od začátku zápasu taky nefungovala časomíra a rozsvítila se až teď. Inu druhá liga je druhá liga… V 67 minutě se sudí smiloval a vyhlásil pauzu na občerstvení. Lepší směs ve flaškách měli ale zřejmě domácí, protože nás začali znovu tlačit. Nejprve dvě tečované střely gólman Velich kryl. Tím se rozcvičil k parádnímu číslu, které následovalo. Hráč soupeře se v rychlosti pěkné uvolnil, navedl si míč na střed a zpoza šestnáctky vypálil bombu pod břevno – Velich robinzonádou parádně vyrazil nad břevno. Následovaly další dva neúčelné nákopy na Barkova. Když už jsme šli do přečíslení, tak jsme nedokázali zakončit, nebo jsme se chytili do ofsajdu. Wojtaschke dvakrát vybojoval míč, obešel obránce, ale nepřihrál ani nevystřelil, takže nakonec o míč přišel. Ke konci ještě něco zkoušel vymyslet Barkov – nejdřív po straně jen po vápno a pak po centru nedosáhl na míč. Finito a radost brněnských jak s námi zametli.

Kromě nasazení, nadšení pro hru a agresivity mi u našeho týmu chyběla ještě jedna věc: vůdce - viz dále. Bohužel mi také předvedená hra dost připomínala hru našeho áčka. Ale podotýkám, že jsem U19 viděl poprvé, tak třeba jindy je to lepší.

Mladší dorost
Pokřik byl sice stejný jako u starších, ale jinak rozdíl patrný hned od začátku: Celý zápas bylo hodně slyšet nejen Slona, ale především našeho kapitána – stopera Kukučku zvaného Kuky. Zezadu řídil celý manšaft, rozehrával většinu míčů a často se pouštěl i na nebezpečné výlety na soupeřovu polovinu. Ještě o něm bude řeč. Po několika technických parádičkách z obou stran na úvod následovala domácí ruka před vápnem a přímý kop, který Nevřela napálil k tyči. Domácí gólman vyrazil na roh. Naopak náš gólman Kovařík byl asi nejslabší element týmu – nejmíň dvakrát výkop mimo dosah spoluhráčů. Brno prošlo po křídle přes dva naše obránce, ale v šestnáctce jsme se už ubránili, když hlavička soupeře skončila v rukavicích Kovaříka. Potáhli jsme přes Šmigu krásně po levé straně, prudkou ránu Holuba brankář reflexivně vyrazil nohou. Dorážku jsme poslali nad. Další krásná akce na jeden dotek po levé straně, Cetkovský centroval zleva na Šmigu, ale jeho střelu domácí gólman (zatím) kryl. Rehwald se nádherně uvolnil přes dva hráče, poslal Cetkovského po křídle, ale obránci se stihli vrátit. Potlesk obecenstva. Na levé straně se tentokrát uvolnil s chutí hrající Šmiga a obránce musel zatáhnout za záchrannou brzdu umístěnou na jeho dresu. Díky tomu viděl žlutě. Sudí byl v tomto zápase lidumil a nechal hochy občerstvit už v 16. minutě. Domácí opět cosi zázračného načerpali, bo konečně vyslali střelu na naši bránu, která šla ale nad. Následovala asi největší šance Brna, únik po levé straně se snažil zastavit riskantním skluzem Dil, ale vyšel naprázdno. Akce tedy pokračovala centrem zleva před bránu, kde byl úplně volný útočník soupeře, ale byl tak překvapen, že poslal míč vedle. Kuky neustále hecoval ostatní a neměl problém vypíchnout sebevědomým skluzem míč na kraji obrany, i když byl „poslední“. Svým nasazením tak inspiroval spoluhráče, kteří předvedli nádhernou akci na jeden dotek, na jejímž konci sice Nevřela ve vápně zakopl o míč, ale Šmiga k tyči podél gólmana uklidil míč do sítě: 1:0 pro Baník. Po několika minutách další podobná akce na jeden dotek na jejímž konci dával gól Holub. Ten ale nebyl uznán pro ofsajd. Před pauzou zahrávalo Brno ještě dva rohy, ale nic z nich nevytěžilo.

Úvod druhé půle byl dál v režii Baníku, kdy po převzetí míče následovala maximálně jedna zpětná přihrávka, ale jinak šlo všechno dopředu. Po jeho ztrátě naopak agresivní napadání vč. častého „vybití bloků“ silou, až jsem měl strach o nohy našich hráčů. Sbírali jsme taky většinu balonů ve vzduchu. Kuky dvakrát po sobě pěkně rozehrál do křídla na Guzika, který zatím vystřídal Cetkovského. Šmiga udržel soupeře „na zádech“ z otočky se uvolnil, ale vypálil vedle. Po další pěkné akci si Šmiga převzal míč na kraji vápna a znovu obstřelil domácího brankáře: 2:0. Téměř vzápětí šel centr na hlavu Guzika, který snad metr před bránou koníčkem (!) přestřelil. Šmiga se pokoušel přelobovat gólmana, ale neuspěl. Z další akce tedy poslal aspoň krásnou uličkou do úniku střídajícího Červinku, ale ten byl v těsném ofsajdu. Brno hrozilo prakticky jenom ze stadartek – teď dva rohy po sobě. Guzik zkoušel centr na Šmigu a když to nevyšlo, odhodlal se v následující akci z pravé strany ke střele do vzdálenějšího vinklu. Míč se nakonec otřel o břevno. Po další rychlé akci vyslal Nevřela bombu k tyči, kterou gólman s námahou vyrazil. Nejhezčí akci si ale naši hoši nechali na úplný závěr. Sérií rychlých narážeček na jeden dotek přešli z naší poloviny až k šestnácte soupeře. První střela orazítkovala tyč, odražený míč zachytil Chylek, poslal jej na střed, kde Šmiga dorazil a dokonal hattrick. Zasloužené vítězství dosažené oku lahodícím fotbalem, kterému nechyběla lehkost, ale i agresivita a nasazení.

Na závěr malou osobní poznámku. Nevím jak vy, ale já kromě fotbalu chodím i na konkrétní hráče. Dříve na Rajtyho a Neuwirtha, dneska na Carlose. Dovedu si představit, že za několik málo let budu chodit na Kukyho. Znáte ten nepříjemný pocit kolem žaludku, když některý z hráčů převezme míč a vy tušíte, že to brzo zdupe. Nebo naopak radostné očekávání toho co chytrého zase předvede. Kuky je ten druhý případ. Takže doufám, že to má v hlavě srovnané, někdo z vedení ho neojebe a on jedno vyběhne jako kapitán áčka.

| Autor: Soplica | Vydáno dne 01. 09. 2019 | 708 přečtení | Počet komentářů: 2 | Přidat komentář | Informační e-mail Vytisknout článek