PŘIHLÁŠENÍ
NOVINKY

Super sobota ... i bez bůčku

Dlouho jsem váhal, zda takový článek vůbec napsat, zda v dnešní době, kdy se sledují a řeší indexy očekávaných gólů, procenta úspěšnosti přihrávek v kosočtverci A5 či C4 anebo rozdíl úspěšnosti vhazování leváka a praváka, zda ještě vůbec někoho zajímá ta prastará poetika výjezdu za milovaným klubem.

Nakonec jsem si řekl, že to sepíšu – však co, víc než chuj být nemohu :-) A tak jsem se pustil do psaní o minulé sobotě. O sobotě, ve které mi bylo od začátku jasné, že sice na noční zápas Sparta – Baník nepůjdu, ale přesto – dá-li slovutná tepna D1 – uvidím dva jiné zápasy Baníku. Jojo, je to tak – skutečnost, že jsem dal přednost před zápasem naší U19 zápasu dospělých Baník – Karviná, byla tou poslední kapkou, po které jsem si řekl – nikdy více. Není to tak, že bych na áčko zanevřel... To určitě ne – bude-li se ale krýt zápas áčka se zápasem U21 či U19, moje volba už bude jednoznačná. A hlavně neměnná – původně jsem totiž chtěl jet na tu Vistu.

U19 o čtvrt na jednu na Meteoru, U21 ve čtyři na Vrchovině, vzdálenost časově něco přes dvě hodiny, při troše štěstí by se to dalo stihnout kompletně. Jdu do toho. Jako obvykle se nikdo nepřidává, a tak jedu sám. Cesta super, zastávka U rybiček s talířem halaszlé a spoustou dobrot s sebou ještě luxusnější. Provoz mírný, sledovaný online přenos na ESPN ze zápasu PHX Suns – NO Pelicans vítězný pro slunce. Parádně ten den začíná – slunce svítí nakonec po celý den. Trošku problém nastal až na posledních dvou stech metrů – před stadionem se koná Libeňská pouť a je třeba trochu kličkovat mezi stánky. Slalom jsem zvládl alá Vlhová a tak jsem si mohl ještě před výkopem omrknout jeden z nejstarších stadiónů u nás.

Ano, ano – Meteor Praha je jedním z našich nejstarších klubů, pokud se nemýlím, je v nejstarší šestce. Ona i ta dřevěná tribuna je asi ještě původní. Dýchne na tebe taková ta patina staroby, lebedíš si ... a pak tě posadí na prdel – klobása „opékaná“ v mikrovlnce. No ty vole. Raději teda křupu be-béčka a v duchu se těším na Vrchovinu, jak si tam dám luxusní bůček z uďáku.

Fotbal celkem dobrý, ale nejvíce asi pozoruji domácí realizační tým – ex-jablonecký nervák Rada je oproti domácímu ex-ligovému matadorovi Kopáčovi (Žižkov, Příbram či dokonce ACS) stoicky klidným člověkem. Kopáč řve, zběsile gestikuluje, kurvuje, pobíhá, poskakuje – vše marné, výsledek je jasný. Asistent vyhulil za zápas dvě třetiny krabičky, jedna z opodál stojících dam ještě o něco více, až se z toho množství zdál její postoj poněkud vratkým. Anebo že by něco jiného?

Čumím tak po stadionu, zaujala a moc potěšila mne původní prastaré ručičková časomíra, přímo oproti se na valu za postranní čárou rozbalil domácí bubeník. Rozjel to velkolepě ... aby po pěti minutách zmlkl a raději se oddával lahodným mokům. Pár metrů od něj registruji nějaké známé postavičky – zaostřím stařecký zrak a ejhle Galásek, mladý Baránek, Hejdůšek a ten kondiční trenér, co s áčkem trénuje MMA místo kondice. Trenér A týmu na U19? To by se Smetanovi nemohlo stát...

V pětasedmdesáté minutě vedeme 3:1, říkám si, že by to mohlo vydržet. Vydávám se na cestu k autu, za rohem si odlehčuji – a Macej dává čtvrtý gól. Ostatně – následně nevidím ani pátý a šestý. Před slalomem mezi pouťovými stánky potkávám zmíněnou čtveřici, otvírám okýnko a říkám chlapům, aby si vzali mustr pro večerní zápas. A vyrážím.

Tepna republiky zase úplně v pohodě, následně sjíždím směr kopečky. Nádherná krajina a já se kochám jako doktor ve filmu Vesničko má středisková. Nejvíce mě uchvátily ty kouzelné rybníky a rybníčky, kterých tam je opravdu něurekom. Hlavní cesta je rozkopaná, a tak jedu objížďkou přes vesničky, přes které už v životě nepojedu – taky kouzelné. V břichu mi kručí, ale očekávání toho uzeného bůčku je větší než chuť pochroupat nějaké ty ořechové tyčinky či otevřít sklenici kyselých zavináčů od Rybiček.

Dojíždím do Nového Města, v posledních stovkách metrů samozřejmě bloudím, ale nakonec kupuju vstupenku v momentě, kdy sudí foukne do píšťaly – začátek. Jdu kolem hřiště směrem k tomu uďáku úplně v rohu areálu – ty vole uďák není a z té kouzelné prastaré budky s výdejním okýnkem zůstaly jenom základy. Nálada na bodu mrazu... Hluboce pod ním. Kurva!!!

Sedám tedy do hlediště a sleduju zápas. Před poločasem si jdu potupně koupit klobásu z plynového příklopného grilu, bo hlad je sfiňa. Na výběr byly dvě, vzal jsem si tu ostřejší – byla celkem dobrá. V zápase jsme přežili úvodní tlak, šli jsme do dvoubrankového vedení a pak to začalo – naprostá nepříčetnost většiny z domácích diváků. Děcka ne-děcka, najednou začaly lítat kurvy, polské sfině, čuráci z Ostravy... Proč? Dovedu pochopit nevraživost mezi Čechama a Moravou. Ale mezi Moravákama mezi sebou? No, nemusím pochopit vše za každou cenu...

Zápas vyhráváme, osobně vedu na sobotní zápasy 3:0 a jsem vrchovatě spokojen. No vrchovatě ... bůček z uďáku chybí... Cesty dobré, domů tedy dorážím pět minut před pauzou na Letné, sice si to pouštím .. ale už mě to tak nějak moc netankuje. Mrknu se, kolik hraje mladých a když vidím, že míč před první brankou nepřešel za čáru, jdu se raději dívat na pečení. Přece si tu sobotu nenechám zkazit. Dopadlo to, jak dopadlo. Přesto jdu spát s dobrým pocitem a zdá se mi, jak v nedělním liverpoolském derby vyhrají ti moji. Vyhráli :-)

| Autor: kulajar | Vydáno dne 26. 04. 2022 | 1122 přečtení | Počet komentářů: 5 | Přidat komentář | Informační e-mail Vytisknout článek