PŘIHLÁŠENÍ
NOVINKY

Třináctka, Bazaly, Vítek, amfot

Pátek třináctého, pamětné Bazaly, Boltův vítkovický stadion a americký fotbal. Může dát náhoda do souvislosti všechny čtyři subjekty? Ač se to zdá nepravděpodobné, může a dala. A o tom budou následující řádky. Článek možná více než umělý, ale když já nechci vypadnout z pisálkovské praxe tak, jako vypadl Baník z té praxe zápasové... Psal jsem to u finále MS, na ten žabožroutský fotbal jsem se fakt dívat nemusel.

Všechno začalo v onen pátek třináctého. Baník se chystal na soustředění v Rakousku ke generálce na blížící se start ligy. Soupeř z ruského Rostova se zdál být velice dobrým soupeřem k tomu, abychom zjistili, jak na tom před Jablonce jsme. Rostov měl sice už delší dobu na svém webu napsáno, že hraje týž den se Slavií, ale nikdo z odpovědných tomu pozornost nevěnoval. Já osobně bych se o GENERÁLKU staral více, ale třeba je důvěra běžnou praxe.

Místo konání Bischofshofen je sice po čertech daleko, ale i přes očekávanou dovolenkovou dálniční horečku jsme se rozhodli vyrazit. Sestava auta all stars :-) Řízky nasmažené, slivovica vychlazená, plecháče nakoupeny, eura nachystaná. Start naplánován na půl páté ze Studny, v devět se chystám ulehnout, ale v tom bomba, když se začaly objevovat první signály o problémech. Řada telefonátů s povolanými, krátce po desáté je jasno – zápas je zrušen. Novičok je sfiňa... Ještě rychle obvolat pár dalších, o kterých jsem věděl, že se chystají, a vztekle jsem do půlnoci sežral dva největší řízky. O slivovici nemluvě... Pátek třináctého se vším všudy.

Všechno dobré je k něčemu dobré a tak pověřuji manželku, aby mi v sobotu dopoledne po cestě do Ostravy koupila lístek na americký fotbal. Pětadvacáté finále s ostravským zastoupením a VIP vstupenka za 950 se zdá být jako dobrá pozvánka. Jasným favoritem Pražáci, ale co už – míč je šišatý. Ještě lepším nápadem se jeví vyjet dříve a stavit se rozloučit s Bazaly. Dneska už vím, že to dobrý nápad nebyl...


Jedu tou trolejbusovou cestou nahoru a zastavuji na parkovišti před hlavní tribunou. No na parkovišti... Stavební plocha se spoustou unimo-buněk obehnaná zábranou proti vstupu. Jednou škvírou tam potají vnikám, ale brzo jsem hlavním demolition manem odhalen. V bílé košili, tesilkách a lakýrkách asi vypadám důvěryhodně, protože mě tedy nakonec na rozlučku a pro pár fotek pouští s tím, že „Hlavně prosím nikde nespadněte a neubližte si. Nejste jediný blázen – deska se tu byli rozloučit i ženich s nevěstou...“


Procházím dílem zkázy... Tady jsme chodili na tiskovky. Tady byla síň slávy. Tam byly kabiny, nikdy jsem tam nebyl, ale červenobílá páska znamenala, že se tam nepodívám nikdy. Vcházím na trávník rozježděný náklaďáky a bagry. Jeden z nich se zakusuje zkraje do tribuny poblíže sektoru hostů. Co mi to jen připomíná? Aha, už vím. Dokumentární přírodovědný film z afrických savan. Mršina pakoně a na ní sup, který noří svůj dlouhý krk do útrob mršiny a trhá to nejlepší maso. Tou mršinou jsou – bohužel – Bazaly.


Dělám pár fotek, sedám do auta a valím kolem tribuny chudých nad Bazaly k mostku, na který se jednu dobu při protestu taky chodilo. Přes vstupy se tady dostat nedá, v tesilkách se mi plot přelézat nechce a tak zůstávám za ním a „kochám se“ pohledem shůry. Všímám si, že legendární hodiny už utrpěly opravdu velké zranění – na jejich levém boku už vlají plechy, rozkucháno je už i dovnitř. Kde berou cigoši žebříky? Anebo akrobatická skupina Los Romos stavějící lidské pyramidy?


Jeden bagr právě boří betonový prostor bývalého kotle. Rýpadlo drtí jeden stupínek za druhým, pověstný sud už tam není. Barevné lentilky z levé části hlavní tribuny už zmizely dávno, ale ty modré z protilehlých tribun mnohde ještě jsou. Nad P1 jich je spousta na hromadě. Jsou to ty, za které mnohé z nás dusili fízli dole pod schodama po posledním zápase na Bazalech? Rozkaz zněl jasně – muž s modrou sedačkou nesmí projít! Teď tam leží a jednou skončí někde na recyklaci. Přinejlepším. Anebo si je nepřizpůsobiví natahají domů jako pohodlná křesílka :)


Zvlhlé oči mají dost, sjíždím tedy dolů směrem pod most a protože jsem sebetrýznitel, zastavuji ještě pod schodama. Dva spoluobčané kopou díru na místě, kde mladí prodávali bulletiny. Náletové rostliny a keře to vzaly útokem. Beton se drolí, ke vstupu bys dneska možná upotřebil i mačetu. Pokladny zavřené, lístek si dneska nekoupím, sedám za pohledu těch dvou do auta a valím na Bolťák. Sjíždím dolů na hlavní cestu, chystám se dát přednost acabům zleva a vtom se po cestě kutálí fotbalový míč.. Co to je? Poslední balón z Bazalů? Acabi zastavují, jeden bere míč a podává ho od věžáku přibíhajícímu klukovi. Že by symbolika? Snad ten kluk jednou vyběhne nahoru těch dvě stě metrů a vyroste v akademii v nového Baroše pro Baník? Kéž by!


Stadion jsem nazval Bolťák. Anebo Gatliňák? Nějak jsem tomu nevěnoval pozornost, ale prý byla letos na té slavné Tretře tisícovka lidí??? Co s tím bude město Ostrava dělat? Bolt už toho nechal, na jeho podvody se přijde až tak za pět let, na dvakrát pozitivně testovaného Gatlina nebyl skoro nikdo zvědavý, o koulařské špičce ani nemluvě. Stadion dobrý tak leda na křest Jehovistů ... a americký fotbal. Ten byl náhodou dobrý, škoda, že Steelers pumy nepotrápili.


Poprvé jsem ve Vítkách ve VIP, opravdu tam nechodím – věřit nemusíte :-) Ježíš – vlastně kecám. Jednou jsem tam byl, jak jsme s Holišákem předávali za OS BB šek na sto tisíc pro mládež. Pak vběhli na hřiště běžci a finanční dar fans zůstal v ústraní. To byla tenkrát škod, obrovská škoda, protože tolik peněz fans v našich podmínkách snad ještě nikdy svému klubu nevěnovali. No – co to je sto tisíc? V balíku, který vrazil do Baníku Brabec, nic. Ale myslím, že zrovna on to registruje a váží si toho. Kéž by se k němu připojil i někdo miliónový.


Před zápasem kecám s Jarkem Nohavicou, se kterým se známe vlastně třikrát – z jeho dávných křížovkářských dob, z jeho (ne)dávných dob scrabblistických (založil v OV kroužek scrabble, chodilo nás tam hodně, na schůzkách panovala přísná prohibice, Jarek se stal dokonce prvním mistrem republiky) no a z Baníku. Hned se ptal, co je nového a když jsem mu vykládal, jak jsem byl před půlhodinkou na Bazalech a jak je mi to líto, tak mi říká: „A Jaryne víš co? Buďme rádi, že tam nakonec bude něco fotbalového. Já se vážně bál, že tam bude vilová čtvrť.“ Ten bard má pravdu. Něco umírá, něco nového vzniká. Bazaly neumírají.

| Autor: kulajar | Vydáno dne 15. 07. 2018 | 2094 přečtení | Počet komentářů: 3 | Přidat komentář | Informační e-mail Vytisknout článek