Prohraješ? OK. Pokaždé jsi ale Baník

Ano, opravdu se přestalo fandit. Ano, opravdu byly slyšet z hlediště nadávky. Ano, opravdu byly sprosté. Nic z toho ale neopravňuje jistou čtveřici hráčů, aby nevyužila ještě poslední zbytky svých sil a aby nepřišla zatleskat fanouškům. Jestliže překousla obrovské zklamání většina hráčů a šla poděkovat, pak to jistě mohli udělat ti čtyři frajeři, kteří se otočili při prvních slovech pokřiku "My chceme Baník!" a zamířili do šaten. Klidně se ale mohli připojit k Rajtymu, který se trochu zdržel a šel poděkovat jako úplně poslední. Neudělali to - bohužel pro ně si jich divák všimnul... On totiž byl nasraný i ten divák - a oni mu k "super" náladě ještě pomohlo... Můžeš prohrát. Můžeš prohrávat. Můžeš být psychicky na dně. Můžeš být třeba úplně v prdeli - ale když hraješ za Baník, zajdi vždycky poděkovat jeho fanouškům.

Jo a jen tak mimochodem - Baník - Zlín 1:3 (1:1)