I ze Sokolova pouze s remízou

FK Baník Sokolov - FC Baník Ostrava 0:0

Hráno 05. listopadu 2016 v 10:15 hodin v Sokolově

Skoro po každém zápase na hřišti soupeřů tady píšu o tom, že fans věří, že Baník už konečně zabere venku naplno a přiveze na Bazaly tři body. Chci říct, že stále ještě věřím, že v to doufají i samotní hráči a že pro to dělají opravdu maximum. Další šance byla v sobotu na západě Čech v Sokolově – v nejvzdálenější druholigové destinaci.

Baník stále ještě nemohl počítat s potrestaným Susem, gólově jalový Urgela byl posazen na lavičku a šanci dostali Ožvolda s Luptákem. Domácí žádné potíže se sestavou nehlásili, připraveni byli i dva hráči totožného jména Jakub Dvořák a sokolovští asi i spoléhali na to, že doma dali gól zatím v každém zápase. Na to bylo třeba dát si pozor – samozřejmě spolu s tím, že to už musíme rozjet gólově vepředu. Nejen tam nám však hra v posledních třech zápasech hodně dře.

Sestavy
Sokolov: Belaň - Strada, Ševčík, Vondráček, Medvěděv – Vrtělka (K), Machek – Mejdr (81. Kosak), Glaser, Sadílek (69. Dvořák) – Provod (86. Čihák)
Baník: Vašek - Celba, Mešaninov, Zápotočný, Hučko - Hlinka, Ožvolda (76. Chvěja), Mičola (K) - Lupták (46. Mondek), De Azevedo, Stáňa (83. Urgela)

Rozhodčí: Julínek – Ratajová, Antoníček
Diváků: 2930

Na západě Čech nás přivítalo celkem nevlídné počasí, už od rána dost mrholilo a rtuť teploměru zůstala blízko nuly. Na zápas dorazilo přes šílenou vzdálenost a brzký čas výkopu asi 300-400 fans Baníku a vyvěsili vlajky, z nichž například Chebská brigáda nebo Mariánské Lázně zase tak často vidět nejsou. Domácí kotlík kopíroval naše chorály, při nástupu proběhla na hlavní tribunce menší kartoniáda, ve středovém kruhu se Ratajová políbila se svými kolegy a mohlo se začít.

Ani se mi do toho psaní nechtělo a nutil jsem se do toho celý den. V podstatě je to pořád to samé – venku jsme totálně jaloví, a pokud máme nějakou šanci, většinou ji zabije Stáňa. A he – stalo se tak i tentokrát. Ve 2. minutě dal de Azevedo kolmici Ožvoldovi, ten prostrčil na hrot Spalovači a balón šel v jasné tutovce po zemi mimo branku. Co na tom, že možná lízl tyč – lízání se počítá pouze při jiné lidské činnosti. Po chvilce následovala další naše „oblíbená“ činnost – první roh a míč letěl na prvního hráče soupeře. V šesté minutě měl po roztažení hry možnost Lupták, slaboulinká střela doprostřed nemohla skončit jinak než v náručí Belaně.

Takže úvod a nějaké vlítnutí na soka se opět nekonalo. Nějaký ten tlak jsme ale přece jenom měli, i když to bylo k ničemu – třeba v 8. minutě přetáhl Lupták centr zprava nalevo na Ožvoldu, který vyslal střelu s falší na zadní tyč, let míče však zastavil obránce. Hned na to proběhlo v našem kotli choreo s pyrem na jisté téma – mě ale více zaujalo hlášení místního hlasatele, který nás ujistil, že „Pyro si na fotbale nepřeje opravdu nikdo z nás!“. Na hřišti nuda, pouze v závěru první čtvrthodinky byl k vidění náznak šance Sokolova, prudkou střelu zprava ale Vašek na zemi lapil.

Nemohoucnost Baníku dokumentovala situace ze 16. minuty, kdy nasadil ke střele de Azevedo, vykopnutý drn však probudil leda tak spícího krtka. Ostatně trávník samotný žádnou hitparádou nebyl – blízko jednoho rohového praporku to bylo dokonce na vyhlášení přírodní rezervaci Mionší II. Trávník je ale stejný pro všechny a vymlouvat se na něj nelze. Vymlouvat se nemůžeme ani na to, že nám po hezkém centru Celby sebral míč ze vzduchu Beláň. Minuty bez vzruchu se v té kose táhly jak smrad, k zahřátí toho moc nebyl a jako řidič jsem se nemohl zahřát ani nějakým tím mokem.

Jásat a zahřívat jsme se mohli v 27. minutě, když de Azevedo předvedl nalevo hezké kličky, zbavil se dvou soupeřů, poslal načechraný přetažený míč, Mičola to hezky napálil k tyči, ale proti naší radosti byl Beláň, který vyrazil gólovou střelu na roh. Nevím, jakou roli hraje v klubu Puček, ale sudí mu moc na roku nejdou – domácí ruka v šestnáctce v 31. minutě byla celkem evidentní. V 45. minutě musel Vašek vyběhnout před vápno a odehrát míč před Glaserem. Chybí vám popis předešlých čtrnácti minut? Nebylo co psát, ale zato jsem si za tu dobu všiml klece pro hod kladivem či blízkého vysokého továrního komína.

Lupták opět nepřesvědčil, a proto šel na plac pro druhý poločas Mondek. Žádná dominance alá Lichna se ale nadále nekonala, pokud teda není dominancí třeba centr do náručí gólmana. O nějakou kloudnou akci se ale snažili i domácí, když třeba v 54. minutě doběhl zdánlivě ztracený míč Glaser, jeho střelu z deseti metrů ale Vašek chytil. Anebo o minutku později, kdy střílel dvakrát Provod, jeho druhou tečovanou střelu odvrátil Celba. Aneb v 59. minutě po střetu Vondráčka se Zápotočným posouzeném jako faul, následném centru ze standardky od levé postranní čáry, vyboxovaném míči Vaškem a tímtéž hráčem lapené slabé střele Vondráčka doprostřed branky.

Ve 64. minutě chyboval Hučko, když poslal míč, který šel do autu, na roh, po centru zleva a trojici hlaviček definitivně odkopl míč Celba. Po chvíli jsme měli dokonce štěstí, protože po rychlé akci na pravé straně odvracel před Ševčíkem Celba a za těmito hráči byl připraven zcela osamocený Provod... V 70. minutě se srazili hlavami Mičola a Medveděv – zatímco náš hráč byl schopen i přes prýštící krev odejít k ošetření za postranní čáru, domácí borec musel být ošetřen otřesen na hřišti. Důležité však bylo, že oba byli po nějaké té minutce schopni v zápase pokračovat.

Poslední čtvrthodinku začala akce Sokolova poté, co dával Hlinka na roh, zprava ho poslal Dvořák na střed, Vašek ale předvedl další přesné boxování. Větší šanci měl ale Sokolov o minutku později – Dvořák poslal míč od pravé postranní čáry, na hlavičku naskakoval Mejdr kdyby míč trefil, byl by to asi gól. Nestalo se tak a i proto šel míč kousíček kolem pravé Vaškovy tyče. V této fázi zápasu se mi zdáli domácí dokonce lepší, ale naštěstí neudeřili ani z další akce – k první tyči střílel po zemi Provod, Glaser míč tečoval a Vašek musel na zem. No a poslední akcí k zaznamenání byla ta, ve které hrála hlavní roli pomezní Ratajová, když odpískala ofsajd v situaci, kdy se to pískat i nemuselo. To ať si ale rozebere každý zvlášť. Důležitý je výsledek a ten po dvouminutovém nastavení zněl 0:0.

Po zápase jsem se ještě mrknul na děkovačku. Našim se pochopitelně moc nechtělo, jako první to šlo v čele davu schytat „M trio“ (Mešaninov, Mondek a Mičola). Nějaká slova tam padla, gestikulovalo se z té i oné strany, někdo si plácnout šel, někdo jenom s odstupem prošel tlaskajíce podél celého kotle, jiný to sledoval zpovzdálí. Vašon tam někomu dal dres, diskutující Mičola se zdržel jako poslední, ale počkal na něj Hučko. No a pokud trenérovi vadí, že musí hráči vyslechnout nějakou tu výtku, měl by se probrat ze snu nebo si dát studenou sprchu..